Zamilovaný zápisky nekončící lásky

26. května 2018 v 16:53 | yuu.
Protože jsem si potřebovala zvýšit ego a chtěla lámat další lidský srdce.
Chybí mi ta šílená horská dráha citů, ta šílená radost a šílenej smutek zároveň, kdy tě jeden člověk ve tvém životě dokáže udělat nesmírně šťastným a za chvíli na smrt nešťastným. Chtěla jsem to zažít ještě jednou a ještě na jednu malou chvíli - cítit se být špatně milovaná a být špatně zamilovaná.
Taky jsem chtěla zlomit lidský srdce, abych mohla cítit. Z čeho to vyplývalo? Já sama vlastně nevím, možná z toho, jak dlouho jsem byla zlomená až jsem nakonec přestala cítit úplně. Chtěla jsem uzdravit svoje ego, které je nepodstatný a které dokáže pouze ubližovat lidem - tobě a všem okolo.
A tak jsem teď smutná. A tak se teď snižuji před ostatními, aby mé ego dosáhlo svého, aby bylo zase šťastné tím, že si obmotá někoho na prst a potom mu ublíží. Ale jak chceš ublížit člověku, kterej je už tak moc zlomenej, že samotný pohled na něj bolí?

Padat z náruče do náruče, to jsem byla celá já. Chtěla jsem si vykompenzovat všechny ty bolístky po těch lidech, kteří mi do života přišli, něco si ze mě vzali a odešli. Usínala jsem se zprávou na dobrou noc od dalšího kluka a jinýho měla v hlavě a úplně jinýho měla v srdci. Usínala jsem sama s plyšáky, který jsem dostala od bývalých, se kterými jsem se rozešla, protože mě to s nimi přestalo bavit, protože jsem potkala jiný. A ti jiní měli kousek z jednoho kluka, kterej byl poskládanej z těch jiných. A pořád dokola a dokola a dokola a Lucie nebyla nikdy sama a zároveň umírala samotou každou noc, co brečela, co necítila nic, co se chtěla zabít, co se pokusila zabít, co se dala dohromady a zase rozpadala.
Našla jsem se a hleděla na modrý nebe zalitý slunečními paprsky, ztratila jsem se a ležela s flaškou vína na dřevěné podlaze za svitu měsíce. Cítila jsem štěstí při pohledu na zelenající se trávu a byla nešťastná s cígem mezi rty v dešti.

Tak co, jaká jsi teď, Lucie?
 

Kam dál

Reklama