Březen 2017

Sprcha za dvěstadvacet se slevou

26. března 2017 v 22:15 | yuu.
vejdeš a cejtíš
omítku a chlad
levanduli a antirauch

a předtím
než vejdeš
tak cejtíš

svůj pot léto
a lásku
bílý závěsy
a za něma slunko

matný světlo
v pokoji
teplo.

dvě těla v objetí
na tvrdým gauči
z únavy spí
fowlese v ruce
motýli v břiše

hlava na hrudi
srdce bijící tiše
jedna odpoledne
a modrý nebe

bukowski pod stolem
sex, sex, vzdych
a předčítání
básně

,,hele, tohle jsme my!"
zabírající stránku
a půl

a pak sprcha
dvě mýdla a jeden ručník
,,hele, tohle jsme my!"
mokrá pusa na rty

je po poledni
a co dál
Tomáši, tak si to přinesl
a taky sebral
pomalu a hladce
a co dál
sprcha za stodevadesátosm pětadvacátýho

Poe o hummusu s olivami

9. března 2017 v 23:42 | yuu.
I když jsme se minuli, zase jsme se našli, ty a já a naše duše. I když se trochu vzdálily, pořád jsou si blízké, je to krásné. Sedla jsem si na parapet, vytáhla z černé tašky jídlo a začala ukusovat, zatímco tys držel v rukou dva bílé papírové kelímky, ve kterých byla před chvílí nalitá filtrovaná káva, která ti dělá takovou radost. Povídali jsme si a já se na tebe dnes nemohla vynadívat, fakt ti to slušelo. I ty kruhy pod očima, které značí, že to máš poslední dobou těžké. Občas si tak říkám, že toho mám plné zuby, že už nechci, nebaví mě se snažit tě zachraňovat, když se ani zachránit nechceš nechat ( a vůbec o to nestojíš, takže je to můj problém. ) Ale pak tě vidím a chci tady být pro tebe, protože po pár prohozených slovech cítím, že jsi to prostě ty. A moje pocity k tobě jsou nepopsatelné. A i přesto, že ze začátku je to takové zvláštní, protože nevím, jak se cítíš a nevím, jak se cítím já, tak k sobě najdeme tu cestičku a rytmus našeho srdce se sjednotí a myšlenky jsou na stejné flow.
Máme prostě skvělou konverzační flow.
Povídali jsme si o tom, jak to mám teď s rodinou a co se u mě novýho děje, kolem nás procházeli lidi v černým, včetně mě a tebe. A vůbec nevadilo, že jsme přišli pozdě. Kdo přece chodí včas. Seděl jsi tam tak klidně, občas ses usmál svým křivým úsměvem a já si občas vzpomněla, že na tom úsměvu máš jizvu. Potom jsme se zvedli a odešli.
Zapadli jsme do hospody ke stolu, ke kterému jsme si dvakrát, třikrát sedli, když byly taneční. A spolu s tanečními patří jointy, které se balily na tom stole. Fakt cool vzpomínka, tři roky zpátky. Vytáhl sis červenou krabičku, vrchní donesl víno a pivo. A já si po zbytek večera hrála s tou malou červenou krabičkou. Vyprávěla jsem ti o tom, jaký to je být o půl čtvrtý ráno někde na dálnici v dešti v Praze. Vyprávěla jsem ti o tom, jak jsem jako malá měla káču, žlutou a pak dřevěnou s barevnými proužky. Vyprávěla jsem ti o svých myšlenkách, o domově, který je ve mně prázdný. Vyprávěla jsem ti, jak jsem si chtěla povídat s Martinem, ale nemohla jsem. A ty jsi mi říkal o tom, jaký to bylo včera na stěně, o svým snu s karavanem a životem na cestách, o tom, že máš rád černou barvu, protože po několika letech jsem stále nevěděla, jakou barvu máš rád.
Povídali jsme si o tom, jak nám chybí někteří lidé a se kterými bychom byli rádi jen přátelé, načež oni to pochopit nedokážou.
A potom jsi to řekl.
A možná to je ten důvod mých nevysvětlitelných pocitů k tobě.
,, My si nikdy nepovídáme normálně a nikdy si nepovídáme tak, abychom se spolu smáli. "
Nepovídáme. My o sobě totiž nic nevíme. Já totiž nevím, co ti dělá radost a ty nevíš, co mně dělá radost.

My totiž o sobě víme všechno a neznáme se.
Dík za fotku

Poslední změna: 1.11.2016

9. března 2017 v 0:09 | yuu.
Někde v Praze v dešti, pomatený smysl a proklínání sama sebe, co to komu zas dělám.

Jsem sobecká, žálivá, arogantní
Co je mé,
patří mně.
A nikomu jinýmu.
Málo spím.
Málo kreslím.
Málo sním.
Nesmím, nesním?
Málo žiju-
Přežívám, prožívám?
V hlavě bordel, v očích hvězdy
Popraskaný rty, zničený nehty
Velký srdce malých
Duších
Který ve mně žijou
Sobecky, žárlivě, arogantně
Co je jejich
Je mé
Patří jim
Patří mně
A nikomu jinému.

Kromě Tebe,
duše jedna, vlastníku duší
Mých
Starých a nových
Zmateně mizejících

Nalézáš je na svých adresách
Kde jsi, býval a byl
Rozdáváš vizitky schované po kapsách
Míjejícím duším
Abys sám v koutě nehnil.

(no I know that I can't make you stay, but where's your heart? blah blah Gerard sings.. I AM NOT AFRAID TO KEEP ON LIVING, I AM NOT AFRAID WALK THIS WORLD ALONE )