Poslední změna: 1.11.2016

9. března 2017 v 0:09 | yuu.
Někde v Praze v dešti, pomatený smysl a proklínání sama sebe, co to komu zas dělám.

Jsem sobecká, žálivá, arogantní
Co je mé,
patří mně.
A nikomu jinýmu.
Málo spím.
Málo kreslím.
Málo sním.
Nesmím, nesním?
Málo žiju-
Přežívám, prožívám?
V hlavě bordel, v očích hvězdy
Popraskaný rty, zničený nehty
Velký srdce malých
Duších
Který ve mně žijou
Sobecky, žárlivě, arogantně
Co je jejich
Je mé
Patří jim
Patří mně
A nikomu jinému.

Kromě Tebe,
duše jedna, vlastníku duší
Mých
Starých a nových
Zmateně mizejících

Nalézáš je na svých adresách
Kde jsi, býval a byl
Rozdáváš vizitky schované po kapsách
Míjejícím duším
Abys sám v koutě nehnil.

(no I know that I can't make you stay, but where's your heart? blah blah Gerard sings.. I AM NOT AFRAID TO KEEP ON LIVING, I AM NOT AFRAID WALK THIS WORLD ALONE )

 


Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 9. března 2017 v 11:03 | Reagovat

Jak je to možný, že ty nejsmutnější básničky bývají nejhezčí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama