Červenec 2017

Ty a Já 25.5.2017

21. července 2017 v 23:34 | yuu.
Byl to jeden z posledních jarních dnů předtím než přišlo léto a tvůj odjezd. Myslela jsem si, že je to definitivní konec a něco se ve mně zlomilo. Stejně jako kosti, když se lámou a hojí, tak i to něco se zahojilo, aby to bylo pevnější.
Pamatuji si, jak bylo nebe modré a vzduch se ochlazoval. Přicházel večer a ty jsi ho strávil se mnou, jak jsem tě požádala. Měla jsem po maturitě a byla jsem šťastná. Na nebi pluly cervanky, měly barvu grepfruitu.
Povalil jsi mě do trávy a líbal. Přestal jsi a zadíval se mi do očí. A byl jsi v přítomném okamziku. Mezi námi byla cítit proudící energie a jiskry preskakovaly jako šílené. V tu chvíli jsem měla pocit, že nám patří svět.
Povídali jsme si o věcech, o kterých si můžeme povídat jenom my dva. Smáli jsme se nevtipnym věcem a ty jsi vyprávěl svoje zážitky. A v těch chvílích jsi se mi opět díval do očí.
Postupně se začal probouzet noční život a my jsme se vydali směrem k nádraží. Zpívali jsme si písně na celé město v oranžovém světle pouličních lamp a ty jsi se na mě smál svým širokým úsměvem a těma bílýma zubama.
Cítila jsem tvoji vůni. A taky vůni dočasného štěstí, které v tu chvíli bylo cítit jako slovo navždy, slovo, které je časově omezené.
V tu chvíli nám ležel celý svět u nohou a byli jsme to Ty a Já.

(Já zapomínám, protože nechci zapomenout. Já spím, protože nemůžu spát.)


17/07/14

14. července 2017 v 12:55 | yuu.
Nemohu zaručit, že tento článek (stejně jako všechny předchozí) neskončí v koši nebo v rozepsaných.
Dnes se potřebuji vydeníčkovat, vyblít si sem srdce, což zahrnuje stížnosti na život, oslavování života atakdále, však mě známe, však se známe...

Je mi devatenáct a řekla bych, že mi celkem dobře mrdá. Je půl jedné dopoledne, já jsem stále v saténovém pyžamu, černém, který je naprosto skvělý a boží. Vedle sebe nebo spíš na zemi, vlastně já taky sedím na zemi, se válí bílá halenka, kterou jsem měla na sobě poprvé včera. A teď ji můžu dát prát, protože jsem na ni vylila víno. Červené víno.

Tyhle prázdniny jsou zatím celkem dost psycho. Myslím, že mi začaly prvním lednovým dnem, kdy to šlo s mojí psychikou pěkně dolů.
Pamatuji si ten nejlepší Silvestr v mém životě. Den před ním jsem byla v práci, odpoledne, a domlouvaly se s holkama a klukem, jak bude probíhat. Jediný, co nás zajímalo bylo to, jaký deskový hry si zahrajeme.
Nastal tedy den D, poslední den v roce, na obědě jsem byla u své babičky. Potom jsem šla za kámošem a šli jsme nakoupit nějaký chipsy, sladkosti, ovoce a pečivo, abychom udělali jednohubky. Když jsme se vrátili k Marovi domů, tak jsme zkejsli u youtube a pouštěli si videa od Elišky, která je mimochodem skvělá zpěvačka. Po dobré hodině a půl jsme se tedy rozhoupali udělat něco s nákupem, tak jsme to tak ňák odflákli a rozloučili se, že se uvidíme večer, bylo kolem 16. nebo 17. večer.
Klasicky jsem nestíhala, hodila jsem si sprchu, vyfénovala vlasy, vzala si šaty, černé s flitrami, namalovala se a šla ještě jednou za babičkou dát si ty její skvělý chlebíčky, haha. Potom mi volala Natálka, že už je tady a že mě vyzvedne, tak jsem vyletěla ze dveří a vesele si to trajdala k autu, tam už čekala Bety a Mara. Auto bylo naložené šampaňským, rychlými špunty (speciálně pro mě), tácy s chlebíčky a jednohubkami a nakonec několik pytlíků sladkostí a chipsů.
Za necelých pět minut jsme byli u Naty, vešli a - o můj bože, celý jejich byt byl slazený do modré barvy, kromě toho Natálka, specialista na zdravou výživu, nachystala další tunu občerstvení.
Vzhledem k tomu, že jsme všichni z jednoho gymplu, jen nás dělí od sebe takových .. zhruba.. 3-6 let, tak jsme mohli prodrbat všechny učitele, potom jsme hráli deskové hry a hádanky, u toho měli puštěné MTV nebo Óčko, kde hráli Lady Gagu a my se rozhodli, že to přepneme na YT, tak jsme si pustili mix LG...
Já si u toho četla něco o psychologii a pila zelený čaj, stejně jako všichni ostatní, Mara nám vařil svařák z vín a z koření, které tam našel a dal nám do toho gumový medvídky.
Lída nás pozvala na ohňostroj na její střechu, ale protože jsme byli moc líní, tak jsme k ní nakonec nepřišli a udělali si výšlap na kopce, které jsou u Temenice. Byla mlha AF. Takže jsme nic neviděli. Takže jsme neviděli ani ohňostroj.
Ale co bylo nejdůležitější, měli jsme se navzájem, měli jsme prskavky, rychlý špunty a šampaňský.
Mrzlo až praštilo (nebo jak se to tu v Česku říká, fakt nevím), lidi byli venku a všechno se tvářilo šťastně.
Nejlepší Silvestr v mém životě.

Rok 2017 mi teda do 8 do rána začal výborně, potom to už šlo z kopce dolů, kvůli mému příteli, vlastně bývalému příteli. A tak to šlo asi nějak do 13.1., kdy jsme se rozešli a bylo to vlastně fakt nic moc. A od té doby jsem upadla do menší apatie a řekla si, že si zasloužím prázdniny, které mám do teď. HAHAHAHA.
Chci říct, letošní rok utekl celkem rychle, i když je před námi dalších pět měsíců, ale WHATEVER WHO CARES!!!
Tak abych se vrátila zpátky k tomu, proč jsou tyto prázdniny divný.
Nějak od začátku roku to tedy se mnou šlo z kopce, upadla jsem do tý svý apatie a nějak se odmítala vzpamatovat. První pololetí ve škole už jsem nějak doklepala, ale co začalo druhé, tak jsem se ve škole neukázala. Nebo ukazovala zřídkakdy. Jednou v únoru jsem šla za třídním se slovy, ať mi prosím řekne, jak jsem na tom s absencí, jelikož se nám bakaláři odmítaly obnovit a já si nepsala omluvenky. Odbyl mě se slovy, že je teprve únor a vysokou absenci nemůžu mít. Tak jsem se mu vysmála a řekla, že to si jen myslí. Na to otevřel notebook a podíval se. Jeho vyděšenej výraz toho moc dobrýho neprozrazoval a tak mi odpověděl, že jestli chci být připuštěná k maturitě, tak bych už neměla chybět ve dvou seminářích a na nějakých předmětech. :DDDDDDDDDDDDD OK
No, každopádně jsem teda začala chodit do školy, většinu času jsem si tam četla nebo spala, nechápu, jak jsem mohla projít, protože jsem fakt srala na každou písemku. A vlastně jsem se dala trochu dohromady, začala jsem hodně sportovat, kvůli tomu jsem se domů vracela hodně pozdě, ale nikdo to u nás neřešil. A já si myslela, že jsem šťastná. Taky jsem si nechala udělat tetování.
No a pak jednoho krásného aprílového dne jsem se znovu složila. Bum. Sklenice vína spadla, víno se rozteklo po všech stranách a střípky sklenice se už nedají slepit. Jo, asi tak nějak no.
Tak jsem hodně brečela a bylo mi fakt na hovno a zase jsem se na všechno vykašlala, ne že bych na to nekašlala předtím xD
Ale prostě jsem nic nedělala.
Skipping some parts
No přišla maturita, na kterou jsem se taky vysrala. Svaťák jsem měla dva a půl týdne a naučila se v něm 15 témat z jednoho předmětu a tím jsem skončila.
Odmaturování s vyznamenáním :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD nechápu
A přijímačky na VŠ completed.
No, takže mám prázdniny už sedm měsíců. A co začaly ty pravé prázdniny, v tom červnu, tak
první týden jsem strávila s Pájou
druhý týden jsem byla asociální hovno s depkou
třetí týden jsem se napůl přestěhovala do Prahy a začala tam pracovat
čtvrtý týden jsem byla v Praze, byla na koncertě, viděla se s kamarády a byla zase na chvíli doma
v červenci jsem byla na svatbě a v práci, kde jsem si zadělala na zánět šlach
a tento týden jsem doma se zánětem šlach, rozřízlými zády a se skliózou.
Jupí
A tak jsem dobitá a musím zase začít sportovat.
No nic, jdu zas asociálkovat s filmy.
Tak jsem se musela nějak vykecat, podívat se, co jsem vlastně dělala celej svůj život v tomhle roce.
Zhodnotila bych ho tak na takových 8/10