Ty a Já 25.5.2017

21. července 2017 v 23:34 | yuu.
Byl to jeden z posledních jarních dnů předtím než přišlo léto a tvůj odjezd. Myslela jsem si, že je to definitivní konec a něco se ve mně zlomilo. Stejně jako kosti, když se lámou a hojí, tak i to něco se zahojilo, aby to bylo pevnější.
Pamatuji si, jak bylo nebe modré a vzduch se ochlazoval. Přicházel večer a ty jsi ho strávil se mnou, jak jsem tě požádala. Měla jsem po maturitě a byla jsem šťastná. Na nebi pluly cervanky, měly barvu grepfruitu.
Povalil jsi mě do trávy a líbal. Přestal jsi a zadíval se mi do očí. A byl jsi v přítomném okamziku. Mezi námi byla cítit proudící energie a jiskry preskakovaly jako šílené. V tu chvíli jsem měla pocit, že nám patří svět.
Povídali jsme si o věcech, o kterých si můžeme povídat jenom my dva. Smáli jsme se nevtipnym věcem a ty jsi vyprávěl svoje zážitky. A v těch chvílích jsi se mi opět díval do očí.
Postupně se začal probouzet noční život a my jsme se vydali směrem k nádraží. Zpívali jsme si písně na celé město v oranžovém světle pouličních lamp a ty jsi se na mě smál svým širokým úsměvem a těma bílýma zubama.
Cítila jsem tvoji vůni. A taky vůni dočasného štěstí, které v tu chvíli bylo cítit jako slovo navždy, slovo, které je časově omezené.
V tu chvíli nám ležel celý svět u nohou a byli jsme to Ty a Já.

(Já zapomínám, protože nechci zapomenout. Já spím, protože nemůžu spát.)

 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. července 2017 v 11:34 | Reagovat

Vzpomínky jsou to nejkrásnější co zůstane...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama