Říjen 2017

Sun always seem to wash our fears away

4. října 2017 v 23:19 | yuu.
Odchází to.
Pomaličku, polehoučku,
po špičkách a ve tmě,
lehkým krokem
lehčím než při prvním pohledu

,,Já jen vím, že to zůstane. Ve mně."

Bez bolesti a s úsměvem
Se slzami a bez myšlenek
Na Tebe
Na Tebe
Na Tebe

A stále
Miluji Tě
Tebe s dlouhým krokem
Vždy jedním krokem
Napřed

Psali jsme si svoji poezii. Svoji nekonečnou lásku. Hráli jsme hru ,,Nechceme si ublížit. Ne vědomě." A tak jsme si ubližovali strachem, kdo komu první ublíží.

Když jde o city
Jsi zbabělý.
Nebo když jde o život?
Nebo máš zbabělé srdce?

A proto se nechceš učit milovat. Proto nechceš pamatovat. Protože se jenom bojíš. Pořád mluvíš.
Slova padají
A padají
Jako dubnový déšť.
A tvoje strachy a city se hromadí a jednou zboří Tvoji hráz. A budou rozbouřené jako řeka a Ty budeš na její hladině unášen. Jako pomerančová kůra jednoho červnového dne.