16/12/05

19. prosince 2017 v 11:57 | yuu.
Kráčíš lehkým krokem, skoro, jako kdyby ses vznášela nad zemí. Tvé tělo je lehké a stejnětak i tvá mysl. Usmíváš se a v hnědých očích ti září hvězdy všech planet ve VeSmíru. Skoro jako kdybys byla šťastná.
Sněží. Prosincové vločky, bílé jako svatební šaty, svítí v oranžové záři pouličních lamp. Je pozdní prosincový večer. Od úst se ti vznáší běloučká mlha, lapeš po dechu, který nedokážeš kvůli zvučnému smíchu popadnout. Cítíš svoje prsty propletené mezi jeho. Cítíš tlak, který na tebe vyvíjí, když si tě odvádí stranou. Když tě líbá na červeně namalovaných rtech a ty přitom zavíráš tmavě nalíčená víčka. Řasy se chvějí zimou a vzrušení, víš, jsi opilá.
Jsi opilá a nešťastná. Alkohol ti do hlavy přináší vzpomínky, které mate a ty nejsi schopna určit co je realita a co je sen. Co bylo a co je.
Díváš se do jeho hnědých očích, jak se smějí na celé kolo, když zrovna dostává svého Mikuláše ve formě tvých polibků. Čerti dnes neodnesli zlobivé děti. Slyšíš jeho uklidňující hlas, jak ti vypráví o své lásce a jak musí odejít. Ty sedíš a posloucháš, nedokážeš odtrhnout zrak od jeho tváře- taky mám svoji lásku, taky tu nemám být, ale i přesto jsem zde.

Vzal si číslo, které si nepamatuješ, že bys mu dávala, potichu ti rozvázal pečlivě spořádanou červenou nit tvého života, drží ji mezi palcem a ukazováčkem a nepouští ji, protože ví, že díky ní si tě najde, podobně jako Théseus si našel pomocí klubka nití od Ariadny cestu ven z labyrintu, on si našel pomocí tvé červené nitě života cestu do labyrintu tvého srdce.
 


Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 19. prosince 2017 v 16:13 | Reagovat

To je krásné, takové zasněné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama